Datum zveřejnění: 26. července 2025
Přesně před dvěma lety na výstavě ve Friedrichshaffenu jsme mezi stánky objevili jeden, kde sympatičtí Italové prezentovali letiště. Hm, prezentace letiště, k čemu to je? Z rozhovoru vyplynulo, že jsou z letiště na ostrově Lido, přímo naproti Benátkám, že je tam mimo jiné i kemp, do Benátek se dá zajet od letiště lodí a vůbec, že je to tam fajn. To nás s Vílou, mojí leteckou múzou, zaujalo. Měli jsme to v plánu už loni, ale nedodání jenom takovýho maličkýho dílu do reduktoru naší DA40 nám výlet znemožnilo.
Co se dá dělat, letošní „leteckej čundr“ už měl aspoň cíl dán. Jen mi přišlo nějak málo za ten týden, co jsme na čundr měli, doletět jen na sever Itálie a zpátky. A tak jsem si dal jako cíl snů letiště u Palerma. To už je výlet hodný Obchodního pilota!
Protože jsem ještě stará letecká škola, neletěl bych nikam, kam nemám papírovou mapu a těch map na takovou cestu bylo nějak hodně. Rozložené mapy vedle sebe zabraly přízemí domu, ale ten pohled na ně byl impozantní!
Odlet se nám skoro nepodařil, protože pokud cestuje do Benátek dáma, nejde to jenom s batůžkem a naložení všeho do auta a přeložení do nákladní Diamondy přeci jen zabralo krapet času. Ta bouřka při vzletu byla už tak blízko, že jsme levou půlku křídla museli mít mokrou. Na podání plánu už času nezbylo a měli jsme v plánu frontě uletět, někde cestou sednout a podat plánek odtamtud. No, ještě že tak. Zachránil nás Jindřicháč a jejich příměstský tábor. Na pokračování nebylo počasí, hlavně ve Slovinsku. Přespání ve vojenským stanu stylu MASH 4077 byla romantika s rozbubnovanými kapkami deště na střeše pogumovaného stanu. Míň romantický ale bylo ráno. Nízká oblačnost, kopce do Rakous lízaly mraky. Dopoledne jsme se poflakovali s laskavým svolením po aeroklubu, ale když po obědě dorazilo éro z Brna, řekli jsme si, že nějakej brněnskej uchcánek tady nebude machrovat na sazenský haury, vymysleli trasu přes Maďarsko, podali v mírným zmatku plánek telefonem (na tomto místě moje znovu opakované díky členovi AK Jindřichův Hradec, jenž bděle zaslechl, že podávám plánek na éro, kterým tam tak nějak nejsem (!) a hbitě mě opravil) a vyrazili vstříc něčemu lepšímu, než bylo tam, kde jsme.
Kdo někdy letěl VFR za oblačnosti nad kopci, tomu nemusím nic vyprávět, ale podařilo se nám se bezpečně dostat nad rakouskou nížinu u Vídně a odtud už jsem si dával velké šance. Placaté Maďarsko pohoda, jen při opouštění mě Maďarka krapet dostala požadavkem na stoupání 8000. Nikde žádný prostory, placka bez kopců hluboko dole, hm. Důvod se brzo ukázal Nad Slovinskem probíhal nějaký šampionát větroňů a podle Mariboráka „všude plno letadel do výšky 7000“. No proč asi s těmi větroni lítali právě do 7000, že? Přesně. Nad nimi kumuly jak hrady, tak 6/8, takže kličkovat se nedalo a přeci jen jsem letěl za VFR, tak skrz ně to nebyl zdravej nápad. Mariborák si nějak nevěděl rady, tak jsem mu navrhl, že to dokážu podletět v 1000 AGL, tam nejspíš už tak narváno větroni nebude. Lakonicky odpověděl „Jestli jste schopni“ a bylo vyřešeno.
Tady bych rád popsal oproti nám mírnou odlišnost VFR létání. Slovinci a Chorvati mají sestrojené VFR tratě. Když jsem o nich poprvé slyšel, bylo to od pilotů se značným despektem, že je to otrava. Nevěřte tomu. Ty tratě jsou sestavené velice šikovně tak, abyste se krásně dostali přes Slovinsko a i po Slovinsku a nemuseli moc koumat, kde a kudy který prostor podletět nebo jak se vyhnout. A ty tratě nejsou dogma, takže pokud potřebujete ve Slovinsku kamkoliv mimo trať, prostě ve správném místě změníte kurz. Je to prostě paráda a domluva s řídícími je díky tomu jednoduchá. Jen to chce mít trať trochu načtenou, protože obvykle vám dají jako hlásný bod nějaký kdesi na trati a je fajn, když dopředu víte, kde ho vlastně hledat. Ne vždy je to hned ten další na trati. 
Slovinsko je krásná zem a lítám tam moc rád. Jejich domky a kostelíky na kopcích jsou jako modelové kolejiště.
Letíte-li přes Slovinsko k moři a není-li zrovna ideální CAVOK, máte pořád starost, jestli vás mraky někde nepřimáčknou ke kopcům. Ale na konci té cesty trnité stojí hora jako hrad – je to Suhi Vrh. Jeho jižní strana padá z výšky 4300 ft velice strmě dolů do údolí, které se už pak rozšiřuje až k moři. Pokud vidíte z velké dálky tuhle hranu, víte, že máte vyhráno. Pak uvidíte moře a to je pohled, který nám, pilotům z Labský nížiny nikdy nenechá srdce v klidu. Suhi Vrh za námi a pak už to skvělý „Ciarli Papa Lima, Ciao!“ a vy víte, že teď už to bude pohoda, klídek a no problemo.
Let přes Prosecco je jen taková radost, aby bylo na co se po přistání těšit.
Když jsem stavěl před lety svoje první letadlo, po nocích jsem snil o tom, jak poletím po pobřeží, pod jednou půlkou křída pevninu a moře pod druhou. Teď se mi to konečně splnilo přesně tak, jak jsem snil. Modré nebe, modré moře, bílý písek a nad tím v sněhobílým éru já, Víla a na levým křídle Exupéry, na pravým Biggles a přes rameno do mapy mi kouká Richard Bach… Tohle jsou chvíle, kdy člověk naprosto fyzicky cítí, že sem, do týhle chvíle a tohoto místa všechna ta práce, všechno učení a všechna rozhodnutí vedla. Pro tohle doteď žil, aby se tohle mohlo stát. Tohle je zhmotnění všech snů a představ, které při čtení knížek a lepení žeber vždycky měl. Cestu přímo nad pobřežím si tady pilot užije, má spoustu času, je to krása.
Do chvíle, kdy se mu ve sluchátkách ozve „bla bla bla, ILS established“! Do pytle, já si to v tom ranním zmatku dal na Marco Polo místo na Treviso! To bude zase bordel! Ale ne, naštěstí se děsím zbytečně, to jenom u pohodovejch Italů po pátý hodině, když už na Treviso Info nikdo není, řídí to věžák z Marco Polo. Prostě pohoda.
Na finále jsem krapet nervózní ze stěžně projíždějící plachetnice (to by byla ironie, kdyby mě, pilota/jachtaře sundal v itošce stěžeň Bavárky!), dejchlo na nás vedro a bylo hotovo.
Letiště je opravdu v krásným místě, na letišti vynikající hospůdka, která ale jak tu bývá zvykem, vaří až večer. Jen na jednu věc si dejte pozor. Vstup na plochu se v sedm večer zamkne a není nějak nikdo, kdo by vám ho zpřístupnil do rána. Takže pokud se půjdete jen tak podívat, kam vlastně chcete jít bydlet, snadno se vám stane, že jste na italským ostrově jako já a máte sebou jenom trenky, tričko, sandály, Vílu a kreditku. Ale jak jsme si sami ověřili, i tak je to moc fajn.
No a jestli se ptáte, jak je to s tím Palermem? Tak to nám bohužel překazila moje menší zdravotní indispozice. Naštěstí i to jsme zvládli, místo létání po Itálii jsme užili prima týden na Lido a už máme plán na příští rok!
Ať se vám lítání líbí aspoň tak, jako nám, užívejte svobody, prostoru a života!
Arrivederci !
