Zálet

Tenhle se týká už motorového rogalla. Takové letadlo se stavělo podle výkresů, každý ovšem vnesl do konstrukce něco vlastního. První lety byly tedy velkým dobrodružstvím. První piloti byli sami sobě instruktory, konstruktéry, zkušebními piloty i mechaniky. Nelétalo se nijak závratnými rychlostmi a drtivá většina nouzových přistání (o něž ovšem nebyla nouze), dopadla podobně jako pády z kola. Hodně se opravovalo, upravovalo a vyměňovalo. Na práškařské ploše poblíž Prahy se scházela parta rogallistů. Létání v takovýchto skupinách mělo samozřejmě mnoho výhod.

Jednak tam byla legrace, mohli jste získávat zkušenosti i z chyb těch druhých, no a hlavně byla vždy nablízku pomoc, kdyby nějaká ta rána dopadla hůř, než jako pád z kola. Jeden z členů této skupinky, starší pán, tichý a rozvážný si přivezl po velkých úpravách nové křídlo. Nejprve ho připravoval k letu a rozmlouval s ostatními, kteří hodnotili jeho nový stroj. Ostatní se samozřejmě věnovali svému létání. Pozdě odpoledne se z létání vrátil další z členů téhle skupinky. Viděl onoho dědu vedle éra a hned se ptal: „Tak co, jak to lítá?“
„No, dobrý. Chceš se proletět?“, navrhl děda.
„No jasně, když mi to půjčíš“, nadchl se aviatik.
„Ale jo, jen buď vopatrnej“ řekl děda shovívavě.
Nedočkavý pilot tedy usedl do stroje, odstartoval, chvíli poletoval kolem letiště, vrátil se a spokojeně letadlo vracel se slovy: „jo, měl jsi pravdu, fakt to lítá dobře!“

„Opravdu?“ zaradoval se děda, „no to je dobře, tak díky za zálet, já se do toho bál sednout.“ Nasedl poprvé do svého stroje a odletěl!